Výzkumné cíle vycházejí z aktuálních otázek, které současný výzkum v mezinárodním měřítku buď vůbec neřešil, jako vztah kreativity a svobody, nebo začal řešit teprve nedávno, jako fungování tzv. autopoietických systémů a z něho vyplývající pragmatické pojetí kultury a zkušenosti. Předmětem a výsledkem našeho zkoumání nejsou hotové produkty, které lze nezaujatě klasifikovat či měřit z pozice jejich okolí, ale „živé“ organismy definované svou činností, jež si vytváří vlastní prostředky kontroly. Kromě řešení vybraných mezioborových teoretických problémů, zejména problematiky autopoiesis ve společenském systému (vzhledem k jeho adaptabilitě a schopnosti komunikace) nebo vztahu performativity a fikce ve vizuálních a verbálních uměních, je naším cílem také orientovaný výzkum směřující k propojení teorie s neméně významnou problematikou společenské praxe v oblastech ekonomiky, náboženství, vzdělávání nebo kultury. Konkrétně jde o spojení s kreativními a kulturními průmysly v oblasti informačních technologií, masmédií nebo scénických a performativních umění. Výzkum se soustředí na následující dílčí cíle:
1) Rozpracovat pojem autopoiesis ve vztahu k pojmům svobody, adaptace a kreativity
• Objasnit fungování autopoiesis ve vybraných společenských systémech, zvláště v moderní liberální demokracii (v součinnosti s VP3) a na univerzitě, speciálně s ohledem na vztah autopoiesis a svobody v různých podobách (osobní, společenská, náboženská, badatelská, umělecká aj.).
• Objasnit vztah autopoiesis a kreativního průmyslu komparativní analýzou tohoto vztahu v odlišných oblastech tvořivosti (umělecká, vědecká, technická atd.).
• Objasnit proces autopoiesis a adaptace (v součinnosti s VP2) při vzájemném vztahu různých náboženských tradic a paradigmat, a to jak vzhledem k povaze tohoto vztahu (střet, dialog aj.), tak vzhledem ke kreativním reakcím daných náboženských tradic (vzájemné vymezování se, synkretismus, výpůjčky apod.). V tomto ohledu je VP1 propojen se zkoumáním strategických regiónů ve VP3. Zatímco ve VP3 jsou středem pozornosti spíše konkrétní jevy, VP1 se soustředí na jejich teoretické uchopení a vývoj adekvátních metodologií.
• Kriticky zhodnotit teorie “embodied and embedded mind/cognition” jako způsoby, jimiž je poznávající a jednající subjekt a jeho vědomí ukotven v sociálním prostoru a kreativně se podílí na jeho a své vlastní adaptaci, např. skrze tradiční a nové rituální formy.
2) Rozpracovat inovativní transdisciplinární přístup k problematice performativity a zkušenosti v poznávacím procesu a moderní i současné kultuře
• Objasnit pragmatické fungování kultury jako nástroje pro prevenci konfliktů pomocí mezikulturní komunikace založené na dialogu a jako prostředku rozvíjení rozmanitosti lidského života.
• Popsat, jak kultura aktivně utváří prostředí lidského života, zejména využití fikce, hry a vizuality v literatuře, divadle, filmu a výtvarném umění. Teoretický výzkum je zde propojen s výzkumem využití kultury pro prevenci konfliktů ve VP3.
• Popsat, jak v souvislosti s integrací evropského prostoru a sílící migrací dochází k zásadním změnám v pojetí kulturní identity, zejména v zemích, které v globálním kontextu v největší míře vyprodukovaly vícenárodní a vícejazyčné hybridní literatury a kultury. Teoretický přístup rozpracovaný ve VP1 bude využit při studiu kulturní identity (VP2) a migrace v jednotlivých strategických regionech (VP3).
3) Zkoumat formy kontinuity, diskontinuity a tradice v kultuře a společnosti
• Objasnit fungování rozhraní či hranice jako zdroje kontinuity a identity autopoietického systému, a zároveň jako místa střetu s cizím, a tedy zdroje diskontinuity, ohrožení, ale i nových podnětů k jeho rozvoji.
• Popsat podoby diskontinuity, jak v dějinách české literatury, kultury a médií na pozadí širšího středoevropského areálu (zejména v podmínkách totalitních a neliberálních režimů), tak i v klíčových evropských a severoamerických kulturách. V této souvislosti studovat proměny kánonu, žánrové struktury a axiologie literárních i uměleckých děl.
Popsat podoby kontinuity a diskontinuity v pozdní antice, ve středověku a v humanismu – proměny zejména v oblasti pojmu textu a intertextuality (krize znaku a interpretace).
• Zkoumat pojetí fikce ve středověkém divadle ve vztahu ke kontinuitě a diskontinuitě společenských struktur a uměleckých forem.
• Objasnit formy diskontinuity způsobené fungováním „nových“ médií a popsat, jak proměňují mediální diskurs (v součinnosti s VP2), kulturní struktury a kreativní průmysly.
4) Vytvořit infrastrukturu pro spolupráci akademické sféry s kreativními průmysly, identifikovat kritické problémy kreativních průmyslů a navrhnout jejich řešení
• Rozvíjet výzkum kreativních průmyslů, který identifikuje jejich kritické problémy a navrhne řešení, jež podpoří rozvoj kreativity, a tudíž i konkurenceschopnosti v jednotlivých odvětvích.
• Spolupracovat s kreativními průmysly jako hlavní aplikační sférou humanitních věd na vytváření kreativních klastrů a inkubátorů.
5) Zefektivnit aplikace nástrojů digital humanities v humanitněvědném výzkumu
• Propojit a zefektivnit projekty FF UK, související s oblastí digital humanities, zejména Digital Editing of Medieval Manuscripts, Český národní korpus (v součinnosti s VP2), korpusy arabštiny a Thesaurus linguae sericae.
• Vyvinout nástroje, které umožňují analyzovat pomoci technik data miningu (dolování dat z textu) informace z archivů a paměťových institucí a jejich metadata (archivní hospodářské záznamy a jejich geolokační informace nebo archivy otevřené korespondence mezi vědci, které lze analyzovat metodami Social Network Analysis).
• Rozvinout analýzu dat, která vznikají lidskou činností v digitálním prostředí a odrážejí reálné motivace i vývojové trendy postojů a jednání. Tato data, pocházející hlavně ze sociálních sítí a z tzv. internetu věcí (Internet of Things), poskytují detailní informace o širokém vzorku lidí např. o vývoji extrémistických skupin na Facebooku či Twitteru. Výzkum těchto dat poskytne důležité podklady pro VP3.
• Rozvíjet výzkum proměn tradičních oblastí lidského jednání v prostředí internetu a sociálních sítí, typicky výzkum dopadů nových technologií, které způsobují strukturální proměny mediálního a společenského chování.
Hlavním odborným cílem je získat špičkové výsledky základního orientovaného výzkumu v lingvistickém, společenskovědním a historickém pojetí studia adaptačních procesů. Záměrem je lépe porozumět procesům adaptace především jako kulturně podmíněným jevům, jimž aktéři (specifickým způsobem) rozumějí, zasazují je do hodnotových souvislostí a na základě toho pak jednají. Nutným předpokladem pro dosažení uvedeného obecného cíle je výrazně multioborové pojetí, které přivede dohromady odborníky a teoreticko-metodologické přístupy z celé řady disciplín a poskytne podmínky a infrastrukturu pro další rozvíjení takového výzkumu i po skončení projektu. Projekt sleduje několik dílčích cílů:
1) Zkoumat jazyk jako komplexní adaptivní systém a formulovat zobecnění o jeho podstatě ve vztahu k fungování lidské mysli, paměti a sociální kognice.
Jazyk ve všech svých základních rovinách (lexikon, fonetika, fonologie, morfologie, syntax, sémantika) poskytuje vhled do vývoje a fungování lidské kognice, lidské psychologie, struktury a proměn společenského uspořádání i do principů kulturní evoluce. Fundamentální výzvou pro soudobou lingvistickou teorii je systematické zachycení permanentní proměnlivosti jazykového kódu, včetně přesahu do identifikace kategorizačních procesů (tj. jak vnímáme, prožíváme a kategorizujeme svět kolem sebe). Navrhovaný výzkum k řešení těchto úkolů přispěje jak z perspektivy osvojování jazyka (mateřského či jiného), tak zejména z hlediska jeho normálního užívání, a to primárně se zaměřením na výzkum spontánních mluvených projevů (včetně jejich zvukové podoby), jež jsou nejpřímější manifestací podvědomých mentálních procesů.
2) Porozumět genezi, manifestacím a proměnám komunikačních strategií ve vztahu k socio-kulturním normám ve společnosti.
Významná je otázka adaptace v multilingvním prostředí souvisejícím s migrací a kontaktními situacemi obecně, která bude zkoumána ve spolupráci s VP3 Strategické regiony a s jejich psychologickými a psycholingvistickými dopady. Dalším určujícím aspektem této větve výzkumu je rapidně rostoucí role telekomunikačních technologií ve změnách komunikačních vzorců a také fakt, že média a veřejný diskurz je ovlivněn zvýšenou mobilitou osob. Projekt zkoumá dosud nedostatečně probádaný dopad nových médií a technologií na existenci a vývoj komunikačních žánrů, šíření reprezentací světa a následnou politickou mobilizaci skupin a kulturní změny společnosti (v úzkém propojení i s VP1 Kreativní laboratoř), jakož i na transnacionální komunikaci (i v souvislostech historických, viz cíl 5). Klíčová jsou témata osvojování komunikačních kompetencí pro interkulturní kontakt, mediace v interkulturní komunikaci, adaptace druhé generace imigrantů, postoje k odlišnosti i diverzitě, ať už v podobě jejich uznání a akceptace, nebo potlačování a vylučování na úrovni jednotlivců, skupin a organizací.
3) Vybudovat a dále rozvíjet dostatečně velké a sofistikované materiálové zdroje.
Lingvistický výzkum je založený na důsledném empirismu a je tedy nezbytné věnovat systematické badatelské úsilí rovněž směrem k budování specializovaných jazykových korpusů, pro účely navrhovaného výzkumného programu především mluvených, ale i psaných (žánrově specializovaných) a také diachronních. Bez rozsáhlých korpusů a sofistikovaných analytických nástrojů s nimi spojených už dnes není adekvátní lingvistický výzkum myslitelný, ale zvýšenou měrou se korpusový přístup začíná uplatňovat i v jiných oborech společenských a humanitních věd (sociologie, historie, psychologie, pedagogika atd.). Tento rozměr projektu tedy cílí zejména na rozvoj kvalitních nástrojů korpusové analýzy a související zdokonalování relevantních korpusů.
4) Zkoumat člověka v jeho individuálním vývoji i v jeho vztahu k socio-kulturnímu prostředí, jehož je součástí.
Výzkum adaptace ve vztahu k socio-kulturnímu prostředí i lidské mysli umožní porozumět faktorům podílejícím se na realizaci osobního potenciálu a uplatnění silných stránek osobnosti a vytvořit modely optimálního uspořádání těchto faktorů na různých úrovních obecnosti. Ke klíčovým tématům zde patří výzkum vývojových etap člověka, skupin i společnosti, hlavních životních situací a jejich kontextu v oblasti rodiny, školy, světa práce a seberealizace a rizikové a protektivní faktory tohoto vývoje. S těmito tématy dále souvisí otázky adaptace životního stylu jedince, jednotlivých aktérů na měnící se podmínky v současných společnostech, stejně jako na proměny běžného světa aktérů.
5) Zkoumat adaptační procesy v minulosti, adaptaci lidí, systémů i kultur na nové podněty a důsledky adaptačních procesů pro historický vývoj.
Pro vysvětlení historické změny je potřebné rozvinout systematické bádání v oblasti politiky, společnosti, hospodářství i kultury, a to na úrovni jedinců, skupin, různě pojatých systémů (včetně úlohy státu v různých historických dobách) i kulturních kontextů a vzorců. Navrhovaný výzkum směřuje k lepšímu pochopení mobility osob, věcí, idejí i znaků, včetně jazykových prostředků v různých historických souvislostech s relevancí pro otázky dneška – na různých příkladech od doby bronzové po současnost prohloubí naše poznání logiky historické změny z pohledu sociálně-kulturní adaptace, včetně komunikační. Patří sem i výzkum historických projevů adaptace společnosti na migraci, dopadů mobility na lokální integraci kulturních jevů různé geografické a historické provenience a naopak konkrétní podoby asimilace imigrantů v politických, ekonomických, kulturních i komunikačních souvislostech; zde se výzkumná činnost bude doplňovat s VP1 Kreativní laboratoř.
6) Porozumět podobám a proměnám procesů, které definují uspořádání prostoru, zejména adaptaci v městském prostředí, definici a proměny kulturního dědictví.
Určující jsou procesy, které mají vliv na sociální organizaci prostoru, na vazby jednotlivce ke společenství a prostředí (formování identity, identifikační procesy či materializace identit, kulturní transfery; v těchto oblastech bude výzkum realizován v propojení s VP3 Strategické regiony), jakož i na kulturní identifikaci (jazyka, vědění, urbánního prostoru atd.). Zvýšeného významu nabývají kulturní politiky v národním i mezinárodním měřítku, definice a proměny v konceptualizaci evropského kulturního dědictví. Tento výzkum cílí na propracovávání konceptu europeizace kulturního dědictví a jeho různých interpretací: jako (a) diverzifikace a mnohočetné dědictví, (b) re-orientace a re-interpretace původně především národně vnímaného dědictví, (c) proces identifikace, respektive etiketizace, (d) znovu-objevení kulturního dědictví doposud přehlíženého nebo nově vznikajícího.
7) Analyzovat rostoucí roli expertního vědění v moderních společnostech, vztah řízení a adaptace a proměny legitimizační funkce expertního řízení.
Existuje klíčový vliv těchto procesů na podobu a transformaci soudobé společnosti. Na základě reflexe moderních forem (expertního) řízení se tak zdůrazňuje nutnost hlubšího porozumění složitým adaptačním procesům a jejich možnému usměrňování. Tato výzkumná větev si tedy klade za cíl zejména systematický popis a návrh uplatnění role expertního vědění, jeho institucionálního zakotvení a legitimizační funkce v odlišných politických režimech.
V oblasti základního výzkumu projekt usiluje o to v historické perspektivě přispět k pochopení fenoménu střetávání kultur, idejí a společenství ve smyslu konfliktů stejně jako dialogu, konsenzu a vzájemného obohacování. Cílem je vytvořit gnoseologickou základnu pro předcházení a řešení konfliktů způsobených střetáváním s druhým v současnosti. Takto orientovaný výzkum směřuje k řešení aktuálních společenských problémů souvisejících s migrací a soužitím kultur v propojeném světě. K tomu mají přispět následující dílčí cíle:
1) Na základě historických příkladů v globální i evropské perspektivě zachytit procesy utváření identit jako výsledek střetávání odlišných kultur (vytváření nových paradigmat identity). V této souvislosti také bude rozpracován problém „provincializace“ Evropy.
• V komparativní perspektivě a v souvislosti setkávání se Západem zachytit proměňující se identity v Asii, severní Africe a Americe (kulturní, národní, případně genderové aj.); téma se dotýká i problému „modernizace“ některých mimoevropských společností dříve pojímané jako adaptace podle západních vzorů.
• Analyzovat nové sebedefinování „Evropy“, které započalo v průběhu koloniální expanze se zvláštním zřetelem k hledání utopie a alternativy (zejména v Latinské Americe a na Dálném východě)
• Zachytit způsob fungování heterogenních společenství v Evropě na počátku novověku z perspektivy střetávání mezi různými tradicemi.
• Zachytit působení kulturních kontaktů mezi okrajovými a dominantními společenstvími v rámci Evropy od 19. století do současnosti, včetně zohlednění české zkušenosti.
• Přispět k analýze problému vlastní identity (v různé šíři: české, středoevropské, celoevropské), včetně hodnot, k nimž se hlásí, a situovat ji v globálním kontextu.
2) V historické perspektivě analyzovat problematiku migrace jako pohybu lidí i myšlenek, včetně důsledků, které to přináší pro společnost.
• Přispět k přesnějšímu vymezení pojmu migrace oproti jiným formám pohybu lidí („stěhování národů“) a dalších forem pohybu mezi kulturami.
• Popsat nově proces a mechanismus změny socioekonomického paradigmatu na základě vnitřní dynamiky společnosti a vnějších proměnných (klima, migrace).
• Charakterizovat „pulsační“ projevy krátkých a dlouhých cyklů, zejména cyklu 7–10 let (Juglarův cyklus) a cca 50 let (Turchinův cyklus).
• Historickou zkušenost střetávání situovat v souvislostech současných problémů souvisejících s migrací, včetně proměn ideologických vymezení a politických identit v Evropě a utváření nových politických identit a aliancí.
• Charakterizovat procesy vzniku stereotypů, mýtů a subjektivních (dez)interpretací podnětů přebíraných odjinud; zobecnit tyto procesy na základě případových studií situovaných do různých historických a geografických souvislostí.
• Vytvořit nové modely procesů probíhajících uvnitř konkrétního společenství působením migrací v širokém slova smyslu (lidí, myšlenek, hodnot).
3) Prostřednictvím analýzy textů a obrazů sledovat interakce mezi různými kulturami a společenstvími, mezi centry a periferiemi, zachytit způsoby, možnosti a meze porozumění, analyzovat okolnosti vzniku konfliktů a hledat způsoby, jak se jim vyvarovat
• Sledovat proces přenosu informací mezi jazyky a mezi civilizacemi se zvláštním zřetelem k adaptacím do místních jazykových a kulturních souvislostí.
• Zkoumat zdroje a projevy extrémismu souvisejícího s kulturními střety, včetně jeho genderových aspektů.
• Zkoumat evropské vztahy s islámem v perspektivě náboženské (in)tolerance a budoucnosti evropského sekularismu.
• Popsat a analyzovat počátky české orientalistiky a exotismus v Čechách a na tomto základě – v doposud zanedbávané perspektivě společností, které neměly vlastní koloniální zkušenost – nově pojednat otázku orientalismu.
• Otevřít diskusi o možnostech a mezích univerzalismu.