Výzkumné programy

Kreativní laboratoř

Klíčovým tématem výzkumného programu 1 je původ a místo konceptu kreativity v euroatlantickém prostoru, jenž je doménou svobodné společnosti. Modelem této společnosti ve vztahu ke svobodnému vzdělání je univerzita, chápaná nově ve své společenské otevřenosti, která se netýká jen myšlenkové oblasti, ale přímo rozvíjí následující tři schopnosti moderní evropské společnosti:

  1. tvořivě přispívat k adaptaci na rozpory a krize současnosti;
  2. měnit sebe sama prostřednictvím vlastní kritiky;
  3. řešit své krize a vnitřní konflikty účinněji než jen opakováním minulých způsobů řešení.

Zkoumání vazby tvořivosti a svobodné společnosti v těsném spojení s problematikou adaptace na výzvy současného propojeného světa a modelem univerzity (resp. konceptem svobodného vzdělání) je v současné vědě naprosto ojedinělé.

Výzkum kreativity vychází z pojmu tzv. sebeutvářejících („autopoietických“) systémů, jak byl ze svého biologického základu, který spočívá ve schopnosti sebereprodukce života a v udržování otevřeného rozhraní s prostředím, dále rozvinut N. Luhmannem v rámci specifické teorie systémů, k nimž vedle společnosti samé, patří např. hospodářství, politika, věda, literatura, náboženství, média, školství apod. Specifičnost našeho výzkumu bude spočívat v důrazu na sebereflexivní stránku autopoiesis, jak je tradičně rozvíjena ve filosofii v pojmech sebevědomí či sebeobstarávání a nově nachází uplatnění např. v rámci pragmatických teorií jazyka, teoriích autonomie literárního pole, kognitivních věd či umělé inteligence. Výzkum se dále zaměřuje na souvislosti kreativity a pragmatického pojetí poznání, zkušenosti a především kultury. Zde jeho unikátnost spočívá v důrazu na performativní funkci jazyka, zejména jeho dynamickou povahu rozhraní mezi společenskou organizací a komunikačním systémem. Vychází se zde z obecné představy poznání a zkušenosti, která není založena na pasivním pojetí „odrazu“ či adaptace organismu na prostředí, tj. nechápe poznání jako výsledek zpracování stimulů či daností, ale činně jako tento proces sám. Ten bude dále zkoumaný v dimenzích kontinuity i diskontinuity a ve vztahu k existujícím i nově vznikajícím tradicím. Aplikovaný výzkum se zaměřuje na kreativní průmysly a jejich rozvoj, navrhuje řešení jejich problémů podporující rozvoj kreativity a rozvíjí spolupráci směřující k vytváření kreativních klastrů a inkubátorů. K tomu patří i rozvoj „digital humanities“ v oblasti editorství rukopisných památek, práce s jazykovými korpusy, data miningu a analýzy dat z internetu (zejména ze sociálních sítí), která dokumentují proměny struktur mediálního a společenského chování.

Sociálně-kulturní adaptace

Výzkumný program 2 se soustřeďuje na témata týkající se mechanismů a strategie adaptace a integrace, na principy mezilidské komunikace a na principy utváření kulturní identity. Protože vývoj lidstva je neustálým procesem adaptace na měnící se podmínky, je program je postaven na multioborovém výzkumu otázek souvisejících s permanentní proměnlivostí moderní společnosti. Cílí rovněž na pochopení podstaty a smyslu lidského jednání – verbálního i neverbálního chování – v jeho socio-kognitivních a historických souvislostech. Výzkum se orientuje zejména na tři oblasti výzkumného zájmu:

  1. adaptace na úrovni jedinců i skupin,
  2. komunikační praxe jako zdroj diverzity a variability,
  3. historické proměny interakčních a adaptačních strategií.

Výzkum vychází z premisy, že procesy adaptace jakožto inovativní reakce na podněty měnícího se prostředí probíhají u všech typů subjektů: od biologických základů života přes psychologickou složku na úrovni jedinců a jejich myšlení, přes úrovně skupinové, komunikační, organizační a institucionální až po úroveň celospolečenskou a globální. Adaptace na jednotlivých úrovních přitom probíhají ve vzájemných interakcích, což představuje zásadní imperativ pro multidisciplinární přístup, který ve svém nejširším pojetí může organicky propojit vědy o přírodě, člověku a společnosti. Východiskem projektu jsou proto dosavadní lingvistická, psychosociální, historická i archeologická zkoumání adaptačních procesů a jejich významu pro proměnu identit a lidské interakce. Konvergenci všech těchto výzkumných oblastí (a nutně také souvislost s konceptem autopoietických systémů, viz projekt VP1 Kreativní laboratoř) stvrzují i aktuální globální migrační procesy, jež představují výzvu nejen pro politické reprezentace, ale i pro stabilitu dosavadního společenského uspořádání (viz projekt VP3 Strategické regiony). Ve všech těchto souvislostech se otevírá prostor pro zkoumání předpokladů kreativity a adaptability v současném světě, se zaměřením zejména na způsoby, jakými aktéři spojovali či spojují určité významy ve své praxi, když jednají ve světě, který je pro ně symbolicky smysluplný. Teprve když dáme do souvislosti proměnu kódů (znaků, slov, významových souvislostí) s jejich uplatněním ve společenské praxi (tedy tím, jak aktéři chápou význam toho, co prožívají), budeme schopni vysvětlit, proč se prosadí jedny kolektivní reprezentace (např. nacionalistické, demokratické apod.) a neprosadí jiné (např. dynastické apod.).

Strategické regiony

Výzkumný program 3 vychází z aktuální situace dnešní Evropy, která – jako kontinent i jako civilizační entita – čelí obrovským výzvám souvisejícím s pohybem lidí a ideologií v propojeném světě. Klíčovým tématem programu je „střetávání“ mezi kulturami v pohledu synchronním i diachronním a ve dvojí perspektivě: globální (Evropa versus mimoevropský svět) a lokální (různé místně či sociálně lokalizované kultury v rámci Evropy). Sestává ze tří mezi sebou prostupných tematických klastrů:

  1. setkávání s jiným a utváření identit,
  2. migrace,
  3. interakce.

Vychází z pojetí kultury jako soustavy hodnot, idejí a praktik utvářené v permanentním procesu rekonfigurací a kreativních adaptací odehrávajících se v rámci střetů a sdílení různých lokálně situovaných zkušeností. V tomto pojetí je téma střetávání komplementární s konceptem autopoietických systémů rozpracovávaných ve VP1 Kreativní laboratoř. Problém je nahlížen v historické perspektivě a v jedné ze svých linií sleduje, jak se během kulturotvorných střetávání utvářejí a přetvářejí identity. V tomto aspektu rozšiřuje studium adaptačních procesů a jejich významu pro proměnu identit zkoumaného ve VP2 Sociálně-kulturní adaptace o rozměr globálních interakcí a téma proměny pozice center a periferií. K tématu je přistupováno v široké komparativní perspektivě propojující historické, filologické (jazyk a literatura), filozofické a sociálněvědné metody. Projekt v různých rovinách bere v potaz roli jazykové rozmanitosti (včetně takových jazyků, jako je arabština nebo čínština a další jazyky asijské), a to jak z hlediska jazykového zprostředkování a konstrukce reality, tak z hlediska mezikulturní komunikace a překládání mezi kulturami. Aplikovaný výzkum se zaměřuje především na doporučení a strategie pro potřeby státních institucí, orgánů státní správy, neziskových organizací, škol a dalších subjektů, které v různé míře řeší otázky globální migrace a kulturních střetů a s tím souvisejících problémů, otázky soužití kultur a kulturních a společenských transformací. Jedním z výstupů aplikovaného výzkumu budou také činnosti naplňující třetí roli univerzity (popularizace výsledků výzkumu formou článků, přednášek pro veřejnost případně edukativních výstav). Výzkumným cílem zaměřeným do praxe je také podobně jako ve VP1 rozvoj digital humanities v oblasti práce s jazykovými korpusy a analýzy dat z internetu dokumentujících kulturní proměny a proměny struktur mediálního a společenského chování, a to s důrazem na globálních souvislosti a hrozby současnosti.